O supervizi – Rozhovor s americkou kolegyní Fellicií Carroll pro Supervizní listy vedla psycholožka Mgr. Veronika Madler

Co vfcás zaujme na supervizním případu?
Nejzajímavější aspekt každého případu je to, jak terapeut a dítě utváří pracovní vztah. Bez toho by cokoli, co terapeut dělá, nemělo valný účinek.Terapeut se musí cítit pohodlně a zapojený do práce s dítětem. Díte se musí cítit v bezpečí a důvěřovat terapeutovi. Proto je nezbytná autenticita, kontakt a náklonnost. Jedna z prvních věcí, na kterou se při poslouchání příběhu v konzultaci zaměřím, je jak terapeut zapojuje dítě a jak posuzuje pracovní spojenectví mezi ním a dítětem. Někdy je dítě natolik v odporu nebo má omezenou kapacitu vytvořit vztah důvěry, že tento aspekt terapie může zabrat několik sezení.

Co dělá supervizora supervizorem?
V USA jsou přesně stanovené požadavky pro to, aby se někdo mohl stát supervizorem. Mnoho hodin výcviku v supervizních dovednostech a nejméně dva roky zkušenosti v klinické praxi. V některých případech je možné absolvovat pokročilý výcvik nebo spolupracovat se zkušeným supervizorem a konzultovat s ním svou supervizi. Supervizor je v první řadě učitelem. Jako učitel musí mít supervizor zkušenosti nebo znalosti o všech typech těžkostí, o kterých se diskutuje. Supervizor musí také rozumět stupňům klinického růstu od někoho, kdo právě začíná se svou klinickou praxí, až po někoho, kdo má mnohaletou zkušenost v klinické praxi.

Komu by neměl supervizor dělat supervizi? Vadí, když ho již měl před několika lety ve výcviku jako frekventanta?
Obecně je potřebný určitý stupeň přívětivosti mezi supervidovaným a supervizorem, kdy se cítí pohodlně. Někdy si supervidovaný vybere supervizora, protože si ho idealizuje. Tohle většinou není dobrá cesta. Vždy tam budou ze strany supervizora zklamání, omyly, apod. Takováto zklamání supervidovaného mohou vést k rozkolům, které mohou být velmi nešťastné. Podle mého názoru je sdílení podobného klinického přístupu velmi užitečné a přínosné pro rozvoj supervidovaného. Dokonce může být doporučeno, když spolu mají supervizor a supervidovaný zkušenost z výcviku.

Co byste poradil méně zkušenému kolegovi supervizorovi?
Poradila bych to, co jsem já sama udělala. Najít si zkušenějšího supervizora pro supervizi vaší supervize.

Co je nepřekonatelnou překážkou pro člověka, aby se stal supervizorem?
Zaprvé je takovou překážkou, když člověk není klinický psycholog nebo lékař a nevypracoval si dostatečný stupeň odborných znalostí. Ale ještě závažnější překážka je chybějící trpělivost s prací jiného člověka a neakceptování jiného úhlu pohledu.

Jak se liší supervize v České Republice od supervize v USA nebo v jiných zemích?
O supervizi v ČR toho nevím dost, abych mohla na tuto otázku odpovědět.

Poznalo by se, že supervidujete psychosomatický případ?
Ve skutečnosti má každé dítě nějaké psychosomatické symptomy, ať již je to zúžené dýchání, špatný postoj, napjaté svaly, atd. Proto o tom musíme velmi vážně uvažovat při vypracovávání terapeutického plánu se supervidovaným. V Gestalt terapii je důležité pozorovat a všímat si těchto projevů. Laura Perls jednou řekla „Nemáme tělo, jsme tělem.“ Proto musíme brát v úvahu fyzické manifestace emočních a vztahových problémů. Avšak pokud jsou prezentovanými problémy například bolesti hlavy, bolesti břicha, enuréza, enkopréza, problémy se spánkem, nebo třeba i hyperaktivita nebo opoziční chování apod., je prvním krokem při diskuzi o případu v supervizi otázka, zda byly lékařem vyloučeny fyzické příčiny. Před zahájením psychoterapie si musíme být jisti, že se nejedná o zdravotní problémy. Když nejsou potvrzeny žádné medicínské potíže, můžeme začít s dobrou anamnézou problému, kontextu, ve kterém se objevuje, událostí, které to vyvolávají apod. Všechny tyto úvahy nám pomohou určit, jak se bude terapie vyvíjet. V supervizi začínáme pečlivým porozuměním těmto fyzickým symptomům. Často je to samo dítě (klient), kdo nám řekne co je účel a význam symptomů. Toto je v mnoha terapeutických přístupech přehlíženo.

Jakou otázku byste navrhl pro další rozhovory?
Co vás přivedlo k tomu stát se supervizorem a jaký byl váš proces stávání se supervizorem.

Felicia Carroll (USA) – terapeutka, lektorka a supervizorka (Gestalt, rodinná terapie, terapie hrou). Učí a superviduje Gestalt terapii dětí a adolescentů po celém světě (do ČR přijíždí lektorovat postgraduální výcvik Gestalt terapie s dětmi a adolescenty v IVGT). Je ředitelkou a trenérkou West Coast Institute for Gestalt Play Therapy, a také editorkou International Gestalt Journal. Mnoho let spolupracovala s Violet Oaklander. Více na www.feliciacarroll.com