Doznívání supervizní konference

Na začátek chci ocenit celou organizaci. Nikde nedošlo k výraznému zadrhnutí nebo nejasnostem, které bývají na konferencích momenty kazícími celkový dojem. Konference dopřála účastníkům jak teoretické informace, prostor na pracovních dílnách, sdílení v kuloárech, i povyražení v okolí hotelu.

Mé dojmy jsou jistě ovlivněny mojí vlastní identitou – supervizorka ve výcviku, začátečnice a ještě psychoterapeutka. Z tohoto místa (identita se snad kromě pohlaví může jistě v čase změnit) nyní vnímám příspěvky na konferenci o identitě supervize specificky.

Velmi mě potěšila a oslovila sdělení, jejichž autoři přinášeli svá svědectví o práci supervizorů, své vlastní zkušenosti (hlavně Ing. V. Roubalová Kostlánová a PhDr. M. Kinkor). Nejen, že ukazují možnosti supervizní práce, ale dokumentují i lidský přístup a možnosti pojetí supervize aniž by, dle mého názoru, vystupovali za hranice supervizního pole. Oproti jiným přispěvatelům navíc pustili posluchače do míst, kde jsou vystaveni možné kritice teoretizujících kolegů, což je podle mne odvážné, a přitom nejvíc ukazující aktuální problémy současné supervize – vzít otevřeně odpovědnost za své působení na straně supervizora a pracovat tam, kde je skutečně třeba. Supervizní teorie si mohu přečíst, ale nahlédnout do práce zkušených a kreativních nikoliv. To souvisí s dalšími dojmy z konference. Zazněla zde přednáška MUDr. J. Pfeiffera o mentoringu a hned poté PhDr. J. Tošner promluvil o supervizi v sociálních službách. Zatímco J. Pfeiffer mluvil o péči mentora o menteeho (mentorovaného, ne mentálního), J. Tošner mluvil o požadavcích na supervizory, kteří chtějí do supervize v jeho oblasti vstoupit. Zaujala mě nelogičnost požadavku „když chcete začít pracovat jako supervizor v sociálních službách, musíte doložit zkušenost jako supervizor v sociálních službách“, a pak další zostřování a přezkušování mezi supervizory navzájem. Napadlo mne, že jediná morální odpověď je v příspěvku J. Pfeiffera – do oblastí supervize by mohl uvést nováčka jeho mentor. Pravděpodobně by tím vznikl post jakéhosi kosupervizora a také zvýšený požadavek odpovědnosti pro mentora. Jinak totiž hrozí, že například do sociálních služeb nebudou přicházet kvalitní supervizoři, jak zdánlivě požadují kvalifikační kritéria, ale lidé, kteří umí kritéria obcházet.

Na konferenci se dělo i další, ale nepotřebuji komentovat všechno. Už jen skvělou pracovní dílnu pánů Mgr. J. Kostečky a D. Kauckého. Dát možnost vyjevit skryté motivy, emoce, přání zadavatelů a supervizorů a ještě při tom dopřát účastníkům opravdu velkou společnou a spojující zábavu je výjimečné a záslužné. Díky!

Těším se na sborník,

Zuzana Vondřichová

Editorial

Milé čtenářky a čtenáři,

vítáme vás u prvního čísla našich – doufáme společných – Supervizních listů. Jistě sami vidíte, že se náš počin rodí poměrně pomalu, ale snad vás novými příspěvky zaujmeme a povzbudíme k tomu, abyste příště přispěli i vy. Rádi bychom pokračovali ve vytyčených liniích (nastíněných v „nultém“ editorialu), jakými jsou naplňování potřeby vzájemné komunikace uvnitř ČISu, poskytování informačního servisu o dění uvnitř i mimo ČIS, osvětově-vzdělávací funkce. Povšechně řečeno: chceme napomáhat při vymezování a kultivaci prostoru supervize. Budeme velmi rádi za ukázky vaší supervizní práce a podpoříme je zveřejněním, ať již budou ve formě kazuistik, recenzí, komentářů či jiných odborných textů.

Věříme, že v aktualizovaném vydání Supervizních listů najdete ve všech zavedených rubrikách inspirativní podněty pro vaši další odbornou práci.

Za redakční radu

Jiří Jakubů

Editorial k nultému číslu

Vážené kolegyně, vážení kolegové

Dovolujeme si vám představit nulté číslo Supervizních listů, vzniklých z naší iniciativy v rámci ČIS. Potřebuje ČIS a jeho supervizoři vůbec něco takového a o co nám v Listech půjde?

Vznik ČISu zásadním způsobem napomohl kultivaci sféry, kterou označujeme (ať často správně či někdy nepřesně) supervizí. Ještě dlouho pro listopadu 89 u nás nebyly, snad jen kromě psychoanalýzy (klasický tripartitní model) a SURu (v SURu od r. 1981 jako tříletý výcvikový cyklus vedoucích balintovských skupin) zřeteleně strukturovány supervizní části výcvikových programů. Praktikování supervize jakožto pracovní metody v pomáhajících profesích nebylo obvyklé. Většina kolegů, pokud tedy vůbec supervizi podstupovala, využívala systém tzv. balintovských skupin a supervizi své práce (ponejvíce svým nadřízeným či zkušenějším kolegou) přímo na pracovišti. Navíc – supervize se využívala téměř výlučně v klinické oblasti práce s pacienty.

Zásadní změna poměrů po r. 89 umožnila příchod a rozvoj dalších terapeutických směrů a postupnou strukturaci výcvikových programů. Etablovaly se nové typy pomáhajících profesí, ať už z hlediska pregraduálního vzdělávání (sociální práce, psychosociální obory, adiktologie, psychoterapeutická studia, obor supervize a řízení aj.), vznikaly nové oblasti jejich uplatnění (nestátní a nezisková sféra). Fundované literatury o supervizi u nás v té době bylo povážlivě málo; jako zjevení zapůsobil slovenský překlad vynikající práce analytiků Epsteina a Wallersteina r. 1993[1]. Jestliže do té doby užívali systém supervize převážně účastnící výcviků v psychoterapii, nyní se supervize začala prosazovat (ale také i chybět) v různých sférách pomáhajících profesí. V Jánských lázních uspořádal r. 1995 Antonín Šimek s podporou PPI supervizní symposium. Vznik ČISu (2001) a jeho aktivity umožnily publikaci zahraniční i domáci literatury, koncepční vzdělávání v integrativní supervizi a minimálně pro členy ČIS vytvořily základní kvalifikační a evaluační rámec, jímž musí projít každý supervizor. Zároveň ČIS navázal spolupráci s některými institucemi, zabývajícími se vzdělávánim v supervizi u nás (např. katedra supervize a řízení FHS UK) či v zahraničí (EAS, ANSE).

Tolik jen jako krátké připomenutí naší vlastní historie. Na posledním dni ČISu se několik z nás dohodlo, že se pokusí vytvořit médium, které by napomáhalo jak směrem dovnitř, tak i směrem ven, sešli jsme se a začali vytvářet, pod vlajkou ČISu, Supervizní listy. Měly by sloužit jako informační , osvětový a snad i vzdělávací prostor jak pro členy ČISu, tak i pro zajímající se kolegy. Rovněž bychom vás chtěli vyzvat k tomu, abyste zveřejňovali své přípěvky (komentáře, názory, ukázky práce, recenze literatury aj.) v našich/vašich listech. Jedině tak se mohou listy stát živou a inspirativní platformou pro nás všechny. K tomuto účelu jsme vytvořili záložku kontakt. V ní také budeme v budoucnu zveřejňovat požadavky pro publikování odborných textů. Doufáme, že Supervizní listy napomohou k posílení identity supervizorů ČIS.

Jiří Jakubů, Martina Venglářová, Martin Hajný, Pavel Roubal, Mirka Bubela (redakční rada)


[1] Ekstein, R., Wallerstein, R.S. (1993). Výučba a výcvik v psychoterapii. Pedagogika, didaktika a supervízia psychoterapeutického procesu z pohľadu psychoanalýza. Bratislava: Veda.