Archiv rubriky: Konference

Doznívání supervizní konference

Na začátek chci ocenit celou organizaci. Nikde nedošlo k výraznému zadrhnutí nebo nejasnostem, které bývají na konferencích momenty kazícími celkový dojem. Konference dopřála účastníkům jak teoretické informace, prostor na pracovních dílnách, sdílení v kuloárech, i povyražení v okolí hotelu.

Mé dojmy jsou jistě ovlivněny mojí vlastní identitou – supervizorka ve výcviku, začátečnice a ještě psychoterapeutka. Z tohoto místa (identita se snad kromě pohlaví může jistě v čase změnit) nyní vnímám příspěvky na konferenci o identitě supervize specificky.

Velmi mě potěšila a oslovila sdělení, jejichž autoři přinášeli svá svědectví o práci supervizorů, své vlastní zkušenosti (hlavně Ing. V. Roubalová Kostlánová a PhDr. M. Kinkor). Nejen, že ukazují možnosti supervizní práce, ale dokumentují i lidský přístup a možnosti pojetí supervize aniž by, dle mého názoru, vystupovali za hranice supervizního pole. Oproti jiným přispěvatelům navíc pustili posluchače do míst, kde jsou vystaveni možné kritice teoretizujících kolegů, což je podle mne odvážné, a přitom nejvíc ukazující aktuální problémy současné supervize – vzít otevřeně odpovědnost za své působení na straně supervizora a pracovat tam, kde je skutečně třeba. Supervizní teorie si mohu přečíst, ale nahlédnout do práce zkušených a kreativních nikoliv. To souvisí s dalšími dojmy z konference. Zazněla zde přednáška MUDr. J. Pfeiffera o mentoringu a hned poté PhDr. J. Tošner promluvil o supervizi v sociálních službách. Zatímco J. Pfeiffer mluvil o péči mentora o menteeho (mentorovaného, ne mentálního), J. Tošner mluvil o požadavcích na supervizory, kteří chtějí do supervize v jeho oblasti vstoupit. Zaujala mě nelogičnost požadavku „když chcete začít pracovat jako supervizor v sociálních službách, musíte doložit zkušenost jako supervizor v sociálních službách“, a pak další zostřování a přezkušování mezi supervizory navzájem. Napadlo mne, že jediná morální odpověď je v příspěvku J. Pfeiffera – do oblastí supervize by mohl uvést nováčka jeho mentor. Pravděpodobně by tím vznikl post jakéhosi kosupervizora a také zvýšený požadavek odpovědnosti pro mentora. Jinak totiž hrozí, že například do sociálních služeb nebudou přicházet kvalitní supervizoři, jak zdánlivě požadují kvalifikační kritéria, ale lidé, kteří umí kritéria obcházet.

Na konferenci se dělo i další, ale nepotřebuji komentovat všechno. Už jen skvělou pracovní dílnu pánů Mgr. J. Kostečky a D. Kauckého. Dát možnost vyjevit skryté motivy, emoce, přání zadavatelů a supervizorů a ještě při tom dopřát účastníkům opravdu velkou společnou a spojující zábavu je výjimečné a záslužné. Díky!

Těším se na sborník,

Zuzana Vondřichová