Vážené kolegyně, vážení kolegové
Dovolujeme si vám představit nulté číslo Supervizních listů, vzniklých z naší iniciativy v rámci ČIS. Potřebuje ČIS a jeho supervizoři vůbec něco takového a o co nám v Listech půjde?
Vznik ČISu zásadním způsobem napomohl kultivaci sféry, kterou označujeme (ať často správně či někdy nepřesně) supervizí. Ještě dlouho pro listopadu 89 u nás nebyly, snad jen kromě psychoanalýzy (klasický tripartitní model) a SURu (v SURu od r. 1981 jako tříletý výcvikový cyklus vedoucích balintovských skupin) zřeteleně strukturovány supervizní části výcvikových programů. Praktikování supervize jakožto pracovní metody v pomáhajících profesích nebylo obvyklé. Většina kolegů, pokud tedy vůbec supervizi podstupovala, využívala systém tzv. balintovských skupin a supervizi své práce (ponejvíce svým nadřízeným či zkušenějším kolegou) přímo na pracovišti. Navíc – supervize se využívala téměř výlučně v klinické oblasti práce s pacienty.
Zásadní změna poměrů po r. 89 umožnila příchod a rozvoj dalších terapeutických směrů a postupnou strukturaci výcvikových programů. Etablovaly se nové typy pomáhajících profesí, ať už z hlediska pregraduálního vzdělávání (sociální práce, psychosociální obory, adiktologie, psychoterapeutická studia, obor supervize a řízení aj.), vznikaly nové oblasti jejich uplatnění (nestátní a nezisková sféra). Fundované literatury o supervizi u nás v té době bylo povážlivě málo; jako zjevení zapůsobil slovenský překlad vynikající práce analytiků Epsteina a Wallersteina r. 1993[1]. Jestliže do té doby užívali systém supervize převážně účastnící výcviků v psychoterapii, nyní se supervize začala prosazovat (ale také i chybět) v různých sférách pomáhajících profesí. V Jánských lázních uspořádal r. 1995 Antonín Šimek s podporou PPI supervizní symposium. Vznik ČISu (2001) a jeho aktivity umožnily publikaci zahraniční i domáci literatury, koncepční vzdělávání v integrativní supervizi a minimálně pro členy ČIS vytvořily základní kvalifikační a evaluační rámec, jímž musí projít každý supervizor. Zároveň ČIS navázal spolupráci s některými institucemi, zabývajícími se vzdělávánim v supervizi u nás (např. katedra supervize a řízení FHS UK) či v zahraničí (EAS, ANSE).
Tolik jen jako krátké připomenutí naší vlastní historie. Na posledním dni ČISu se několik z nás dohodlo, že se pokusí vytvořit médium, které by napomáhalo jak směrem dovnitř, tak i směrem ven, sešli jsme se a začali vytvářet, pod vlajkou ČISu, Supervizní listy. Měly by sloužit jako informační , osvětový a snad i vzdělávací prostor jak pro členy ČISu, tak i pro zajímající se kolegy. Rovněž bychom vás chtěli vyzvat k tomu, abyste zveřejňovali své přípěvky (komentáře, názory, ukázky práce, recenze literatury aj.) v našich/vašich listech. Jedině tak se mohou listy stát živou a inspirativní platformou pro nás všechny. K tomuto účelu jsme vytvořili záložku kontakt. V ní také budeme v budoucnu zveřejňovat požadavky pro publikování odborných textů. Doufáme, že Supervizní listy napomohou k posílení identity supervizorů ČIS.
—
Jiří Jakubů, Martina Venglářová, Martin Hajný, Pavel Roubal, Mirka Bubela (redakční rada)
[1] Ekstein, R., Wallerstein, R.S. (1993). Výučba a výcvik v psychoterapii. Pedagogika, didaktika a supervízia psychoterapeutického procesu z pohľadu psychoanalýza. Bratislava: Veda.